Mít možnost se někde vykoupat je zejména v teplé části roku k nezaplacení. Když venku žhne slunce a je nám kvůli tomu třeba i na padnutí, když se potíme i ve stínu, ale před horkem není úniku, je dobré, pokud se můžeme aspoň někde vykoupat. A čím dokonalejší taková možnost koupání se je, tím je to samozřejmě lepší. Takže někdo jezdí k vodě někam do přírody. Podobně jako jsem jezdíval já dříve k Lipnu. A nic proti tomu. Ale přece jenom má toto řešení i své nedostatky, které si jistě snadno domyslíte. Když je někde přírodní vodní nádrž nebo nějaký tok, může tam být neudržovaný břeh, na kterém není pobyt dokonalý, a voda může být zkalená nebo špinavá kvůli mnoha nejrůznějším zdrojům znečištění.
Tomu tam prostě nezabráníme, protože to nemáme, jak ovlivnit. Městští lidé pak jezdí nebo chodí často na plovárny nebo plavecké stadiony. A byť tam je voda daleko čistší, ani tady to není právě dokonalé. Mívají tu jenom omezenou otevírací dobu, musí se tu platit a je tu často i spousta lidí, mezi nimiž nemá člověk chvilku klidu. A co je tedy nejlepší? Kde se cítí člověk u vody nejlépe? Pochopitelně tam, kde je sám svým pánem. A proto se těší takové oblibě soukromě vlastněné bazény. Byly doby, kdy nebylo myslitelné, aby si někdo postavil na své zahradě bazén, který by byl jenom jeho.
To by vyvolávalo mezi lidmi rozbroje, a to si nemohla socialistická společnost dovolit. Kromě toho, že navíc ‚nebyli lidi‘, takže se žádná firma ani nehrnula do výroby něčeho takového. Ale dnes běží výroba bazénů na plné obrátky, pořídit si je může kdokoliv, a tak můžete mít nějaký podle svého uvážení klidně i vy. Stačí si vybrat ten, který vám bude nejlépe vyhovovat, objednat si ho, zaplatit a je to. A až budete potom takový bazén mít? Pak si teprve budete léta užívat. Protože už vám nebude vadit panující horko, ve kterém je nám lidem hodně nepříjemně. Nikoliv ale u vody. V bazénu.