Kdybych se lidí zeptal, proč stojí o peníze, všichni by mi odpověděli, že proto, že si za ně lze něco koupit. Čímž jsou tyto důležité pro normální lidskou existenci. Ovšem zatímco by takto odpověděli všichni, někteří z lidí by mohli současně odpovědět i odlišně. Jsou totiž i lidé, kteří jsou tu motivováni ke shromažďování peněz i jinými důvody. A to sběratelskými.
Čím se liší lidé se zištnými důvody od těch s důvody sběratelskými? Pochopitelně hlavně tím, že sběratelé často jeví zájem i o ty peníze, které už neplatí. A vlastně jeví zájem především o takové neplatné finanční prostředky, i když se i výjimky najdou.
Sběratelé shánějí v první řadě peníze, mince a bankovky, které jsou unikátní a současně i co nejstarší. Jednak proto, že čím je jich méně, tím jsou ceněnější, a to i po finanční stránce, a jednak je u nich pravděpodobnost hraničící často s jistotou, že už se nikdy žádné další takové neobjeví. A co je tu unikátem, to unikátem i zůstane.
Vysoké poptávce se pak těší i peníze sice novější, ale rovněž unikátní, v tomto případě kvůli tomu, že jde o nějakým způsobem vadné exempláře, které neměly vůbec opustit tiskárnu a měly být zlikvidovány. Vzhledem k tomu, jak vzácné takové kusy bývají, se jejich hodnota může vyšplhat i hodně nad jejich nominální hodnotu.
Jistý zájem pak vzbuzují i mince ražené v malých sériích, jak je tomu třeba u mincí vyražených v konkrétních letech, kdy není další hotovost potřeba a razí se tak jenom omezené množství právě pro sběratele. A podobně zajímavé jsou dnes třeba i některé z jednatřicet let starých desetikorun, kterými se sice dá platit jako kterýmikoliv jinými desetikorunami, ale pro svou určitou odlišnost mají pro sběratele mnohonásobně vyšší hodnotu.
Ale pokud někdo chce, může sbírat i peníze, jež se za hodnotné nepovažují a sotva někdy nabydou ceny takové, aby se vyplatilo je schraňovat. Já mám například docela slušnou sbírku ještě donedávna používaných deseti- až padesátihaléřů. Které by se prý sice mohly časem stát trochu cennějšími, ale vzhledem k jejich množství, které zůstalo mezi lidmi, bych na to musel čekat zřejmě aspoň několik staletí, ne-li tisíců let. Než se ty ostatní poztrácejí a tím se z těch mých stane aspoň relativní vzácnost.