Je opravdu hodně lidí, kteří by si přáli mít děti, ale třeba jim to příroda nedovolí. Třeba bohužel žena nemůže otěhotnět. Někdy jsou ale případy, kdy žena je třeba například opravdu úplně zdravá, ale problém je u muže, že muž jednoznačně nemůže mít děti. Jeho spermie bohužel nejdou tak aktivní, a tak akční, aby dokázali oplodnit vajíčko. To potom dopadá tak, že pár se buď pohádá nebo rozejde anebo to budou akceptovat, že nebudou mít vůbec své vlastní biologické dítě. Ale také jsou samozřejmě lidé, kteří se rozhodnou potom pro adopci. Můžou samozřejmě adoptovat pejska z útulku, jak to dělá hodně rodin a jednu rodinu takovou znám, ale také si lidé mohou osvojit dítě z dětského domova anebo z kojeneckého ústavu.
Mám právě kamarádku, která už má děti osvojené děti z kojeneckého ústavu. Vzala si půlroční miminko a pak dvoutýdenní miminko. Samozřejmě asi v dvouletém rozestupu, ale musím uznat, že kamarádku za tohle obdivuji, i když kamarádka se mi přiznala, že ona prý děti mít může, ale řekla, že raději pomůže někomu z dětského domova nebo z kojeneckého ústavu, než aby měla své vlastní biologické dítě. Jako docela mě to zarazilo, je to takové zajímavé a těžko jsem to chápala. Ale na druhou stranu jsem si řekla, proč ne? Mnoho lidí právě takhle uvažuje, říkají, že svět je opravdu zlý, že na to nechtějí přivést vlastní dítě, ale že raději chtějí pomoct nějakému dítěti, které je opuštěné a které jeho vlastní rodiče nechtějí.
Tohle taky absolutně nechápu. Nechápu, jak se někdo může vzdát vlastního dítěte, když už přeci otěhotním, tak musím vědět, jestli to dítě chci anebo ne. Buďto půjdu na potrat, což tedy já rozhodně nemám ráda a nelíbí se mi to a nebo si to dítě jednoznačně nechám. Rozhodně bych třeba nedala už desetileté dítě pryč, nebo někdy třeba někdo dává také i dvouměsíční miminko do baby boxu. Samozřejmě, že ty tu baby boxy jsou na to udělané, ale vám není vždycky líto miminka, když se ho některá žena zřekne? Mě tedy opravdu moc a vždycky mi u toho ukápne několik slziček.