Přijde víkend a celá rodina usedá do auta a vyráží plenit naše lesy. Houby třeste se. Ty, které odpovídají obrázku v knize, nebo na internetu se berou do tašek, pytlíků a kbelíků a nosí se do kufru auta. Ty, které neodpovídají obrázku je třeba nakopnout, aby v lese nemátly jiné houbaře. Když je pak rodinka unavená, udělá obří oheň, který když nechce hořet tak polije benzínem a poté na něm opečou nějaké párky. Něco popijí a odcházejí buď na další lov, nebo už domů. Musí houby načistit a zítra je jet na trh prodat. To bude peněz. Samozřejmě, že existují i normální houbaři, po kterých v lese nezůstane to, co po těch popsaných výše.
Jdou na houby ráno s košíčkem a když je plný, vracejí se zpátky. Ovšem ne všichni jsou takoví. Pravděpodobně je v tom zase ta obvyklá nenažranost. Nesním je, nespotřebuji je, ale seberu je. Ale o tomto článek být neměl. Měl být spíše o tom, že tento národ vyráží rád do lesa a houbaří. Proč ne. Pokud se v lese chovají řádně a umí houby sbírat, tak jim budiž přáno. Takoví většinou vědí, co dělají a co také sbírají. Ovšem pozor, jsou i takoví, kteří neví, co sbírat a je z toho průšvih. Každé hobby skrývá nějak nebezpečí. V některém je to dáno předem a člověk ví do čeho leze.
Horolezci a parašutisté například vědí o čem je řeč. Jenže jsou i koníčky kde jaksi nějaké nebezpečí nehrozí. Tedy, nepočítá se s ním. Například filatelie, vláčky, sport, tam by se přece nic stát nemělo. A přece se občas stane. Stejně je to u sběru hub. Je to hezký koníček a poměrně neškodný, ale dotyčný musí skutečně moc dobře vědět co sbírá. Omyl se tu nepřipouští. Drobné zdravotní potíže jsou známkou toho, že sebral jen mírně jedovatou houbu. Ale u těch prudce a smrtelně jedovatých je to už veliký problém, který může mít, a tak zhusta mívá fatální následky. Proto i vy buďte velmi obezřetní a dávejte si pozor.